Frank Corcoran

irish composer

GABRIEL ROSENSTOCK WROTE THIS POEM FOR MY 2014 “FESTSCHRIFT ” FRANK AT SEVENTY”

Am 16.01.2014 um 15:08 schrieb Gabriel Rosenstock:

> Frank agus na Muca
>
> Gabriel Rosenstock
>
>
> Na muca a mhúin an ceol duit
>
> Nótaí ísle
>
> Nótaí arda
>
> Nótaí nach gcloiseann na muca féin
>
>
>
> Tá breis is 200 ainm ar Éirinn
>
> Inis na Muc ceann acu
>
>
> Is beannaithe í an dair
>
> Is beannaithe dá réir sin
>
> An mhuc a itheann toradh na darach
>
> An dearcán
>
>
>
> Tá tú 70
>
> Tá tú ag iompú i do dhearcán
>
>
>
> Mo sheacht mbeannacht ort
>
>
> Frank and the Pigs
>
> It was the pigs that taught you music
>
> Low notes
>
> High notes
>
> Notes that the pigs themselves don’t hear
>
>
> Ireland has more than 200 names
>
> One is Inis na Muc, Isle of Pigs
>
>
> The oak is sacred
>
> By osmosis so too
>
> The pig that eats the fruit of the oak
>
> The acorn
>
>
> You are 70
>
> You are turning into an acorn
>
>
> Seven blessings upon you
>

COLD, COLD NEW YORK FEBRUARY 15 2015

Midwinter Fest

On Sunday afternoon February 15, the North/South Chamber Orchestra under the direction of Max Lifchitz

will introduce New York audiences to five recent works by composers from Ireland and the US.

Sunday February 15, 2015 @ 3pm

Christ & St Stephen’s Church, 120 West 69th Street (between Broadway and Columbus)
New York

Details

Admission is free – no tickets required

PROGRAMME

Frank Corcoran Quasi una storia (Nearly a Story) fo 13 Strings

Max Lifchitz Brightness Aloftfb

HAPPY NEW YEAR 2018, FRANK !

On December 15 in Canterbury Cathedral Christmas Concert

I had the supreme satisfaction of hearing my grandson, Antonin Corcoran, singing my IRISH CHRISTMAS CAROL

In the great Italian heat of this last 2018 summer in my two CONCERTO DI DUBLIN chamber concerts ( Orvieto and Bolsena ) we premiered my

“HOT DIALOGUES” for Viola and Piano.

This January 2018 saw also the premiere in Dublin ( Kaleidoscope ) of the PICCOLO QUARTETTO FILARMONICO with Malachy Robinson’s original quartet.

In 2019 I will be seventy five Will we be planning something musical, compositional, perhaps?

MAY 17 2006 FRANK CORCORAN ON HUNGARIAN RADIO

Frank Corcoran’s QUASI UN BASSO for Solo Bass

is performed on May 17 2006 in Magyar Radio/Radio Bartók’s Bela

Bartók Centenary Concert in Budapest)

Is cumadóir ceoil mé. I am an Irish composer. The pre-industrial, rural
Ireland of my childhood in the fifties was, in a way, not unlike the small,
agricultural Hungary of Bartók’s
youth and maturity. Dublin and Budapest were, for all their artistic
short-comings, vitally important cultural metropoles. (- For Hungarian and Irish
music-lovers they still are.) Small nations both, their surrounding
neighbours often seemed culturally omnivorous, omnipotent posing a real threat
that the identity and self-respect of both little emerging States would be
gobbled up by an all greedy neighbour.
Bartók ploughed the lonely furrow. Bartók said “NO!” to cultural
tyranny. Bartók took his stance.
Moral. Artistic. Not that he wanted to marry
folk- and art-music; you can’t.
But as a folk-collector and as a 20th c.
composer, forging and finding his individual composer’s voice, he refused to
let lazy indifference stifle musical diversity or musical courage. Courage –
that’s it. He discovered the unknown, hidden jewels of folk-art. He
composed his own mighty musical structures. Behind both of these, yes, heroic
stances was Bartók’s refusal to give in.
My own little Ireland in my 20th c. has gone an in many ways similar path.
With very mixed results.
My Irish language dies daily a thousand deaths.
Ireland, too, had a Renaissance, an explosion of Irish traditional music which
however by its very over-kill and over-exposure in the media is endangered.

As a composer in Ireland, an Irish composer, I had to plough my lonely
furrow. In my native Tipperary I had to overcome a still mightily hostile
indifference to the oldest layers of Irish singing and instrumental art. In my
youthful struggle to construct tonal structures at once private
and public, the enemy number one was Dublin’s very clearly post-colonial
dependence on a second-rate, hand-me-down, London-based music-pedagogy.
Even
bits of Bartók were misused in our musical curricula, his work contextlessly, lovelessly paraded without any real understanding of where Bartók was
coming from,
but shamelessly paraded as ‘‘our’’ apologia for contemporary music, as ‘‘our’’ bulwark against, say, the horrors of the Second Viennese School.
And my little Ireland , politically a ‘‘free ’’Republic, had in its early days of liberation psychologically and politically not succeeded in providing a climate of musical understanding and the respect for musical creativity
necessary to have, in its critical years, an Irish Bartók, Bartók na h –
Éireann.
My ‘‘Quasi Un Basso’’ for solo bass is my diptych for, as Bartók uses it, a mighty orchestra in a solo instrument.
(I am thinking of those – now sadly ubiquitous but then so fresh, so shocking Bartók pizz.s from his basses in
the orchestral works like his ‘‘Divertimento’’ for String Orchestra, the
extraordinary long legato lines near the end of his ‘‘Music For String Orchestra, Percussion and Celesta’’, the daring and brilliance of his orchestral imagination.) Mine are two fragmented pictures from my vanished Ireland.
Art-music today faces the most viciously anti-art global market known to
man. We have no place where wares are bartered. But YOU CANNOT BARTER BARTÓK!

– Nor indeed any music of lasting value. It is questionable whether the
folk-musics of either Hungary or Ireland will survive the market’s kiss of
death.
It is doubly questionable whether Hungarian and Irish composers will
survive our global village which today is swollen with the greatest ocean of
sonic rubbish known to man. Have we composers a place to be heard?
Where’s the silence? From which music is born and heard?

FRANK CORCORAN ON CZECH RADIO

Radioart a elektroakustická hudba z Irska #1
soundWave

soundWave

repríza ze 7. února 2009

Frank Corcoran:

http://www.frankcorcoran.com

Vítejte do no?ního éteru Radioateliéru, za?ínáme další z našich miniseriál? putujících po národních scénách akustických um?ní celého sv?ta. V následujících t?ech týdnech nás ?eká zastavení v zemi, kde lidé zpravidla slaví každý slune?ní paprsek … ?e?eno samoz?ejm? trochu s nadsázkou … ve t?ech následujících setkáních budeme poslouchat radiofonické kompozice a elektroakustickou hudbu pocházející z Irska.

První autor, u jehož tvroby se zastavíme, je skladatelem velice plodným, zabírajícím ve své tvorb? široké rozp?tí od komorní instrumentální hudby p?es symfonickou a sborovou tvorbu až práv? po radiofonické kompozice, jejichž vznik byl motivován zejmnéna redakcí Studia pro akustická um?ní Západon?meckého rozhlasu v Kolín? na Rýnem. Jmenuje se Frank Corcoran.
Asi bychom m?li ?íct, že sou?asným domovem Franka Corcorana je Hamburk, zdá se mi ale, že tato zkute?nost ani v nejmenším neupoza?uje velmi typické, dokonce bych ?ekl – velmi tradi?ní, mytologické, velice spirituální inspira?ní pozadní, které lze vnímat nap?í? jeho kompozicemi. D?kazem toho budiž i ob? kompozice, které dnes budou znít éterem Radioateliéru.

První z nich – ?ty?i minuty trvající miniatura – odahuluje jedno z oblíbenách témat Franka Corcorana, v n?mž se vrací k mytologickým ko?en?m své zem? na severozápad? Evropy… jedná se o postavu krále zvaného Mad Sweene (potrhlý sweene), který podle anál? zanechal všeho – tehdy v roce 632 po prohrané bitv? u Moyry – a sám bez manželky, majetku, královské koruny a p?átel strávil zbytek svého života o samot? jako pseudo-pták v korunách strom?… Frank Corcoran v této souvislosti hovo?í o fascinujících dialektických vztazích mezi um?ním a p?írodou, civilizací a sociálním chaosem, raným irským k?es?anstvím a tradi?ním pohanstvím (tento motiv ostatn? uslyšíme ve druhé z dnešních kompozic jako klí?ové téma)…

Frank Corcoran hovo?í o své skladb? Sweeney’s Farewell jako o nejkratší a nejpodivn?jší ze svých skladeb zabývajících se tematikou tohoto malého bláznivého mytologického krále… Byla realizována v Elektronickém studiu Technické univerzity v Berlín? a její podtitul “farewell” – ve?írek na rozlou?enou – ten odkazuje k tematice p?ítomnosti zvuk? v našem život? a jejich neopominutelnosti … Sweeney dává v této skladb? Franka Corcorana r?znými zvukovými projevy sbohem tomuto sv?tu… Sweeney’s Farewell.

poslech 1: Frank Corcoran: Sweeney’s Farewell

Dozn?la miniaturní kompoizice hlavního protagonisty našeho prvního zastavení nad sou?asnou irskou scénou akustických um?ní – jejím autorem je Frank Corcoran. Jeho druhá kompozice – tém?? osmnáctiminutová – se dotýká p?edevším (a velmi pozoruhodn?) už d?íve zmín?né tematiky jakéhosi antropologického pnutí mezi silnými pohanskými ko?eny a relativn? mladou k?es?anskou tradicí. Frank Corcoran zvolil pro akustické ztvárn?ní této tematiky formu skute?n? lapidární – sáhnul po p?dorysu ?ímského mešního ordinaria … Vznikla tak elektroakustická Quasi Una Missa – cyklus akustických emblém? s názvy Kyrie – Gloria – Sanctus – Agnus Dei, cyklická akustická kompozice, která jde jazykovým rozp?tím od starodávné keltštiny p?es st?edov?kou latinu až k sou?asné angli?tin?, od hudebních motiv? Josquina des Prés až k Johnu Cagovi a ve veliké materiálové rozr?zn?nosti t?žko p?ehlédnou (navíc autorem p?iznanou) inspiraci (nebo podv?domou dedikaci?) navazující práv? na fenomenální Irský cirkus Johna Cage z roku 1979. A není snad náhodou, že ob? tyto kompozice vznikly v úžasném klimatu Studia Akustických um?ní v Západon?meckém rozhlasu v Kolín? nad Rýnem…

Jsem rád, že Quasi Una Missa Franka Corcorana m?že dnes v noci znít éterem Radioateliéru a aby byl ten zvuk milý vašim uším, to vám od srdce p?eje Michal Rataj.

poslech 2: Frank Corcoran: Quasi Una Missa

použité CD:
Výrobce CD: col legno, N?mecko 2003
WWE 1CD 20214

1

Autor: Michal Rataj

0
Sdílet
Tisk

2018 BAVARIAN RADIO COMPOSER PORTRAIT FRANK CORCORAN

BAYERISCHER RUNDFUNK

Composer Portrait Ulrike Zoeller

Der irische Komponist Frank Corcoran

Von Ulrike Zöller

Die Klänge seiner Kindheit in der Grafschaft Tipperary am irischen
Fluss Shannon bestanden aus Flussrauschen, Naturgeräuschen und, wie
Frank Corcoran schmunzelnd erzählt, einem „Schweineorchester“, 100
Schweinen in vielen Tonlagen. Mit 21 Jahren hörte er zum ersten Mal ein
Streichquartett und begeisterte sich so sehr für die Musik, dass er
neben seinem Studium der Theologie und Philosophie auch Musik
studierte.

In den Studienjahren in Dublin, Rom und Berlin entdeckte der
Komponist bei sich die Fähigkeit, seine Faszination für alte Mythen,
die Erinnerung an die Klänge seiner Kindheit und seine literarische
Begeisterung in Musik umzusetzen.

An der Hochschule für Musik in
Hamburg lehrt der 1944 geborene Corcoran bis zu seiner Pensionierung
Komposition. Daneben schreibt er in vielerlei musikalischen Formen, für
verschiedene Klangkörper, Ensembles, auch mithilfe elektronischer
Mittel.
Immer wieder aber scheint bei seinen Kompositionen die alte
Welt der Druiden, der irischen Heiligen, der Feen, der Naturwesen und
weitsichtigen Literaten durch – ebenso wie die ersten musikalischen
Eindrücke seiner Kindheit:
Die archaischen Klänge der Totenklagen wie
auch das „Schweineorchester“ seiner ländlichen Heimat.

13 MARCH 2015 ORCHESTRAL CONCERT FRANK CORCORAN

RTÉ National
Symphony Orchestra

Martin Johnson cello

Kenneth Montgomery
conductor

Frank Corcoran
Cello Concerto [30’]

world premiere

Beethoven
Symphony No. 6 in F, Pastoral [39’]
RTÉ National Symphony Orchestra

2014–2015 Season

Patron, RTÉ National Symphony Orchestra: Michael D. Higgins, President of Ireland
Martin Johnson CELLO Kenneth Montgomery CONDUCTOR

Friday 13 March, 2015 / National Concert Hall Dublin

2019 NEW STRING QUARTET

>> Frank Corcoran on his new STRING QUARTET :
>>
>>
>>
>> After Bartok , Ligeti and Lutoslawski how can I write something hot and strange ?
>>
>> ( On May 1. I will be SEVENTY FIVE . My new quartet aims for tension, unity. How ?
>>
>> Easy.
>>
>> Difficult. )
>>
>> Everything must flow from
>>
>> the opening bar of Mov. 1. , ” Allegro irascibile ma nobile ” .
>>
>> Bar One’s motiv yells for an electric tautness from each instrument. Each uses from my Frank Corcoran Scale the same 4 notes ( G A flat C sharp and D ) .
>> My Leitmotiv provides the building-blocks for the first movement ;
>>
>> – each phrase, instrumental colour and tonal region, all my motivs ,
>> these musical protests or denials, – all come out of that Bar One .
>>
>> So my architectural ideal here is just that of the great string quartets , Stravinsky’s Three Pieces , Webern , Schoenberg ,Alban Berg
>>
>>
>> Movement Two is a play of pizzicati and arco celebration of the melodies which I weave out of the Frank Corcoran 7 -Note
Scale.
>>
>>
>> Movement Three is marked “Allegro Barbaro ” and ” feroce e ruvidissimo ” .
>>
>> The throbbing dyads of all four instruments intersect and interlock , descend or ascend,they saw ( a Saudi bone-saw ? ) the torture.
>>
High voltage. Kinetic art. Take your pick. Guantanamo or Gethsemane .
>>